TOPlist

Pesaggio

PESAGGIO

(Narozena : 2005)
A 1/1

Matka : PERLAS (GER) / Otec :VARADAR

( Věčná smolařka s velkým srdcem )

Snad každý koňák sní o vlastním koni …. a já jsem nebyla jiná . Už jako malou mě museli rodiče okamžitě zastavovat autem u ohrad plné koní , ale kolikrát i u krav : )) Už od mala moje první dětské kresby rýsovali koně a nikdy cokoli jiného . Už od mala bylo rozhodnuto . Do koní budu blázen tělem i duší a nikdy mi to nikdo nevezme. Ke koním jsem si cestu našla velice brzy ,takřka už jako školák na základní škole a vyrůstala jsem u dostihových a chovných koní A1/1 .Byla jsem tak malá , koně tak velcí a práce kolem nich tolik moc . Ale bylo mě to uplně jedno , dokázala jsem dřít jak mezek a jako odměna mě bohatě stačilo se na koně jen dívat a umírala jsem blahem , když jsem měla dovoleno nějakého toho obříka vést ,nebo vyčistit : ) Do sedla jsem se dostala a dostávala až hodně pozděj a dá se říct ,že půl roku jsme s kamarádkou dřeli , než jsme si vůbec položily zadek na velkého koně . Bylo nám to jedno . Byly jsme u koní i bez vození štastné .A když přišlo potom ježdění , bylo to jako žít si život se snu . U koní jsme vyrůstali , přišli srandy, zážitky, přišli první malé a i ty největší koňské lásky , přišlo ale i zklamání a i bolest v duši s jejich odchodem . A těch odchodů bylo tolik hrozně moc , že dodneška nezapomenu na tu večně opakovanou větu : „ Kdybych ty peníze a možnosti měla , nikdy nejdeš pryč nebo nikdy to tak nedopadne…. a budem navždy spolu „ . Jenže jsme byly děcka, měli školu ,své sny a v kapsách při troše štěstí pár bombonů , místo bankovek . Měli jsme celý život před sebou. A tak jsme vyrůstali , koně se střídali , doba utíkala , člověk vystudoval,našel si práci a zjistil že život vůbec není tak lehký a krásný jak mě přišel , když jsem si plánovala svoje sny jako dítě a že to plánování tehda bylo tak krásně jednoduché . Výplata byla vždy hned pryč a já v ruce neměla neustále nic pořádného . Neustále jsem neměla v ruce svůj sen . Vlastního koně . Inzeráty na prodej koní jsem projížděla snad roky rokoucí každý den a neustále dokola a jen se stále kochala nad koňmi , které bych si jednou přála. Až přišel jeden den , kdy jsem se sekla a řekla, že do toho půjdu . Velice moc se uskromním a to opravdu hodně a snad to zvládnu . A že jsem ani netušila, co tenhle můj výrok bude všechno moc obnášet. Od mala jsem vyrůstala u dostihových koní a anglických plnokrevníků a můj sen neměl mít jinou podobu . Tyto plemena miluju a navždy budou mít můj obdiv a úctu .Tak jak sem měla zažité ty krásné propracované sametové atlety z tréninku ,na nich tu krásnou krátkou hřívu na ježka… tak jak jsme sedlali barevné vyštuchy ,tenké dečky , hezké poprsáky a jiné udělátka : ) ,tak jak jsme usedali do lehoučkých sedel a drželi příjemné pogumované oteže a pod sebou měli TOLIK energie…. , tak jak ti koně dokázali s lehkostí letět a skákat a jen na malé podněty přidávat na rychlosti .. … TAK TO JSEM CHTĚLA MÍT DOMA : )Dostiháci byly ti nejkrásnější koně : )A tak jsem šla hledat svého vysněného „dostiháka“ : ) Snad pro vzpomínky na největší bolestné první lásky u koní , které byly černé , jsem chtěla mermomocně černou kobylku . A šla si za tím a šla až tak , že jsem našla. Jmenovala se Pesaggio , tehda se mi na můj inzerát ozval pan Vinklářem z Dešné , že by pro mě něco měl ,poslal mi fotky černé krásky a já si to už do týdne šinula autem přes hory a doly přímo za ní na reálné podívání . Realita byla hezká . Kobylka moc sympatická , nesmírně hodná a takové ještě absolutně nevinné a nezkažené koňské „miminko“ : ) a k tomu ještě černé : )
Měla jsem tak dobrou náladu a byla štastná bez sebe i po prvním svezení a po prvním cvalu sní , že když jsem řekla, že potřebuju ještě den ,dva na rozmyšlení , v duchu jsem dávno veděla že si ji vezmu . V ten moment jsem už byla prostě ve svém jiném světě , kde si budu snít . A přebila jsem tím i skutečnosti , že kobylka byla na pohled trochu křivá , měla křivý sbíhavý postoj , křivější kopyta , kapří hřbet ... ale co ,dostihový svět neplodí přece koně na krásu , ale na rychlost . A ze zkušenosti jsem veděla , že víc než polovina plnokrevníků mají odchylky od správné stavby těla a fungují spokojeně také dobře. A také jsem veděla , že x křivých plnokrevníků dokázalo vyhrát bežně v dostizích . Nedala jsem prostě na tohle. Ostatní bylo na pohled a ohmat docela v pořádku . A hlavně ta hodňoučká povaha a je černá : ) to bylo to hlavní : ) Dalším plusem byly její rodiče , měla v celku dobrý původ a byla po Varadarovy o nemž jsem slyšela že dává v celku velice dobré a charakterní koně . A opravdu u téhle kobyly bych to mohla jen potvrdit :) . Nevydržela jsem ani den a stejně po dojezdu domů volala , že ji koupím .
Pesaggio měla tehda 4 roky , prošla dostihovým tréninkem ,ale nikdy nevyběhla. Pátrání proč – mi dalo hodně zabrat . Každý měl na to jiný názor . První názory byly takové , že na to neměla povahu . Nacož jsem já jako “ trochu “znalec od dostihových koní veděla, že to asi nebude úplný důvod , protože chuť běhat buď kůň má a nebo jej trenér doslova z koně vytluče a běhat ho „naučí“ . Ale minimálně co to vytloučení alespoň třikrát po sobě na dráze nezkusí , tak se koně nevzdává jen tak . Problém byl jinde ... Pesaggio měla obrovské problémy s přepravou , jako s malou sní bourali , či se snad sní přepravník převrátil a od té doby měla panickou hrůzu do přepravníku jen vlézt .Dostávali se k mě zprávy , že dokázala zničit několikatero přepravníků , poranit i jednu holku ve vnitř při zavádění a hotové šokingy no:( a aby toho nebylo málo ,vyrojila se po pár měsících občas i nějaká informace o jejích úrazech z minulosti:(. Pesku jsem si vzala na Králov u Uherského Brodu , abych to měla co nejblíže k domovu ,přivezly mi ji tehda pod sedalinem , ale naráz byla tu a můj sen se začal právě žít . Tak jak jsem měla od děství zažité ty krásné chvíle mezi plnokrevníkama, chtěla jsem na Pesku pracovní dostihové sedlo , uzdečku s gumovýma otežema a vyštuch nejlíp s číslem : )a už jsem si malovala , že to bude moje nejkrásnější dostihačka a udělám zní nejkrásnějšího koně z celé stáji. Hřívu jsem jí vystřihala na krátko – tak jak to dostiháci nosí a těšila se , jak to pude dál . Finančně nakonec na nové pracovní dostihové sedlo nebylo a když na nějaké levnější bylo ,tak Pesce zase nesedělo . Nakonec jsme museli vystřídat 5 sedel , než jsme našli to , které by ji padlo dokonale na hřbet.A hups, už jsme byly u anglie : )) , ale nevadí , pořád to bude moje krásná dostihová kobylka , sice jen na rekreaci. Pesce jsem plánovala svůj doopravdy nekecám soukromý trénink a kopce , aby krásně nasvalila ,neb když dojela bylo to velké nohaté kostnaté „cosi “ ,ale svaly velice žádné .Chtěla jsem aby konečně trochu „vypadala“ a taky i nabrala:) .
Peska mi to vše ulehčovala , práce sní byla dobrá , byla opravdu charakterově vynikající kůň . Sice začátky trošku skřípaly , dokonce se mnou i dvakrát na úplném začátku pláchla a já ji nemohla zastavit :D )) ,ale ted už se tomu jen směju : ) ,chtělo to jen čas, abychom se poznali navzájem a já ji naučila ovládání nejenom na tahání otěží ,jak byla zvyklá , ale i hlas a sed a naučila jsem ji vnímat mě a i maličkosti ode mě. Naučila jsem ji začít tvořit vztah a lásku . Začali jsme obě oběvovat přirozenou komunikaci a jí to hrozně bavilo . Ano člověk by se chytl za hlavu , když začátečník co nic neví o přirozené komunikaci a má jen načtené knížky , chce něco zkoušet na koně a ktomu plňase, co to taky nezná :D vražedná kombinace )), ale naštěstí , tohle všechno se dalo v pohodě aplikovat, jen díky její povaze. Dodneška si budu stát snad za svým , že tento kůň se opravdu nedá tak lehce zkazit . A dodneška si budu stát za svým , že by se na ní dalo kolikrát dříví štípat . A tak jsme s mojí dostihandou běhali na provazovce, dělali blbosti a několikrát do týdne jsem na ni hodila zase moje dostihové dečky ,vyhoupla se do sedla a šli jsme tvrdě makat na kopce a něco si v lese poskákat , pro dobrý pocit . A nebo když byl dobrý povrch , rovnou si lusknou na oooobrovskou volnou louku krásný trysk , kdy jsme naháněli několikrát obrovské stádo srnek : )
Nejúžasnější byla ta vůňě koňského potu , snad ve všech ročních období . To mě snad vždy připomínalo dětství . Tu vůni miluji dodnes . A tak šel čas dál . Po čase jsem však zjistila – coby svůj vlastník a trenér svého dostihového koně , že můj kůň ,přes všechnu tu snahu a práci se nezakulacuje tam ,kde bych chtěla a nejkkrásněší taky není .Klid ,pohodu a štestí sní mi střídavě rušil i fakt ,že jsem začala pozorovat že Peska občas tahá levou zadní nohu a nepřirozeně ji dává pod sebe.Nechodila prostě čistě.Kulhat nekulhala ,ale vždy se tohle na pár dní více projevilo a pak zase zmizelo.Veterinář nekonstatoval nic hrozného a tak jsme vždy dali odpočinek a šlo se dál.Stala se však tou nejhodnější ze všech koní co ve stáji byly a co víc jsem si mohla přát. Jako vlastník /trenér jsem chtěla hodně míchat s managmentem stáje, chodu , krmení ,ale jelikož jsme byly v nájemní stáji , nemohla jsem nic . Pro Pesku jsem chtěla hlavně moc a moc sena. Dostávala sice pestrý kýblík s jádrem a mixama ,ale co jsem odjakživa u koní , jádro nedělá koně ,ale hlavně seno .A to dostávala na můj vkus jen menší kopku ,která byla ráno vyžraná do poslední stébla. A taky jsem chtěla aby trávila větší čas venku . V zimě ji při stáji v boxe šíleně natékali nohy . Na léto jsme se mým rozhodnutím přestěhovali na pastevní ustájení do Luhačovic na ranč , kde se poprvé za svůj život octla na pastvě 24/7 a toto rozhodnutí se opravdu vyplatilo a hned ukázalo jako velmi správné.Peska měla naráz neomezený přístup k senu a neomezený pohyb se stádem. Byla tam štastná a šlo to hned vidět. Takové drahé mixy jádra a ostatních krmiv neměla ,ale opravdu ta pastva a seno udělalo hodně a začala se v celku rychle zakulacovat . Hurá :) jásala jsem si.
Byl červen a já se rozhodla že Pesku připustím tamnější hřebcem QH To Power Blue Dream , v tamnější westernové pohodě a klídku jsem zvolnila řekla si , že na plnokrevníky hrát nebudeme a QH ji mužu připustit i tomto období , neb hranice jako u A1/1 na připouštění nejsou . A taky jsem si chtěla zkusit odchovat vlastní hříbátko : )

A tak jsme šli do toho , Peska měla naprosto krásné a zřetelné říje a připuštění proběhlo v uplné pohodě , zabřezla úplně bez problémů a všechno šlo tehda až na neustálé škudlení financí naprosto bez problémů . Peska se mi zakulacovala s postupem času čím dál více, celou její březost ( až na 2 poslední týdny ) jsme chodili s kamarádkou na vyjíždky a užívali si nádherné tamnější přírody a krásného počasí.Já se snažila kupovat jí ještě různé krmné doplňky, vitamíny , krmné směsy ,aby měla opravdu všechno .Peska byla jako kulička.

Na jaro se Pesce narodil překrásný hřebeček , krásné barvy busckin , nakonec i s úhořím pruhem a s dobrou povahou . Peska si porodila naprosto sama v noci ve výběhu , stím že mě překvapila skoro ještě o dva týdny dříve a já přišla ráno do ohrady pro ni a pod ní se už motal prcek :D )) Byla moc dobrá máma a velice starostlivá a pečlivá . Bylo to její první hříbátko . Já byla štastná , že všechno proběhlo uplně bez problémů a vše šlo tak hladce a vlastně úplně samo :). S postupem času sem se zasvěcovala i do dalších tajů ohledně koní a získávala další zkušenosti a poznatky, neb hříbátku se museli vyřídit papíry, muselo na načipovat , hlídat očkování , odčervení , co kdy je nutné atd . Také jsem mezitím s naprostou samozřejmostí učila malého vodit , čistit, zvedat nožky a všechno možné ,aby uměl .A takřka od 3 týdnů už snámi chodit i s Peskou ven na vyjíždky do terénu . Z malého vyrostl krásný hřebeček a dostal jméno Purpple Blue Dream. Výdajů bylo zase více ,ale pořád sem to tak nějak zvládala. Velkou výhodou bylo to , že jsem stále bydlela u babičky a tak jsem nemusela platit nějaké velké výdaje někde jinde ,jak kdybych bydlela někde sama. Bylo to tehda snad mé nejkrásnější období sní a s hříbátkem :)
Pak přišly ovšem dny , které můj sen začaly totálně ničit . Aneb jak se říká : „ když se sere jedna věc, sere se zákonitě všechno „ : (( A bylo to tu . Ještě v létě jsme s hříbátkem s Peskou procválavali nádherné rozkvetlé louky a již pár týdnů poté jsem si začala všímat toho ,že Peska mi kulhá . Nejdříve jsem si myslela , že to přejde, ale týdny plynuly a nespravilo se nic , ba to bylo ještě horší . Kulhání nebylo nijak moc výrazné , v kroku chodila normálně , ale jakmile jsme v měkčím a hlubokém chvilku jen klusali , po chvíli už začala kulhat na jednu zadní. Paradoxně na tutéž zadní ( na které měla úraz , když se pokopala před rokem s jednou kobylou v ohradě) .Uraz tehda nebyl skoro znát, byla to jen opuchlina nad spěnkovým kloubem a ani nekulhala. Neřešily jsme to . Nyní mě po roce začala na měkkém kulhat , dříve jsme procválali celou louku , potom to bylo už jen půl , potom už jen pár metrů a už sebou začala trhat . Totéž v hlubším i v klusu.Uplně mi to ubíralo na náladě a byla jsem ztoho smutná . Dala jsem jí totální klid od sedla , přestože naše vyjíždky byly čistě procházkové a nenáročné ,kvůli hříbátku ,ale ani klid a nechání na pastvě nepomohl . Rovnež jsem začala s příchodem kulhání znamenat pod spěnkovým kloubem s místě kde se dělají „podlomy“ takový jakoby váček ,který šel prstem promačkávat ,ale nezmizel. Ten tam nikdy předtím nebyl .
A tak šup ! pojďme veterináři …. A tak jsem se radila s x veterinářů z celé ČR , na živo jsem si nechala přivolat nejznámějšího pana doktora Hlačíka ,který mě vůbec nepotěšil. Udělal pohybové zkoušky , nohy prošahal a řekl , že ta kobyla už nikdy na sport ani nic většího nebude a že bude spíš už jen na krokovky a na chov ! Byla jsem tehda toho výroku doslova neštastná :( a neveděla co mám dělat. Narovinu řekl , že jsou možnosti ,ale také řekl , že on by do toho prostě radši nešahal a nechal ji už tak . Samozřejmě stímto koncem jsem se nechtěla spokojit a tak jsem si nechala hned zavolat jiného veterináře – paní doktorku Kalovou .Pořád jsem chtěla slyšet něco pozitivního! Ta rovnež kobylce udělala pohybovky, rovnež nohu protahala a řekla že tu budou nejspíš srůsty ve šlachovém pouzdře a že existuje operaci -Desmotomie , neboli přeříznutí anulárního vazu . Po ceně se mi trochu zatmělo před očima ,ale při slibech že kobyla poté bude běhat jako dřív, jsem do toho šla .Přece ji nenechám jen tak. A tak jsme trochu bojovali tehda s přírodou , neboť začalo mrznout a kobyla se musela složit na operaci někde venku , kvůli světlu a prostoru . Zároveň se čekalo na odstav malého a jeho odvoz. Nakonec si našel úžasné majitele a odjel kousíček od Valašského Meziříčí, kde se má opravdu moc dobře.

Pesi jsme koncem listopadu operovali , počasí přálo , sluníčko hřálo a svítilo , tak vše proběhlo úspěšně a nastalo dlouhé léčení v podobě stání v boxe . Prvních 11 dní musela jen stát zavřená, pak se vyndali stehy a mohla se brát na 10 minutek na vodení někde po tvrdém , pak se mohlo přidávat na čase . Tehda přišli další horší věci - JAKO BY TOHO NEBYLO MÁLO a já na tom byla s hnusnou částí podzimu blbě. Doma přišli problémy s bydlením a čím dál víc se to zhoršovalo a když mě kamarádka nabídla ,že by mi prodali jejich byt , který budou prodávat , neměla jsem ve své podstatě moc na výběr. Tam kde jsem byla jsem zůstávat již moc nechtěla , nebylo to zrovna ideální a kolikrát růžové a navíc vidina konečně svého bydlením se svým klidem byla pro mě velice táhnoucí . Babička nikdy neměla pochopení pro koně a moje záliby a denně jsem to dostávala vyžrat na talíř : (( . Musela jsem na podzim řešit další věci , další finance , nemluvě otom že i na operaci Pesky , věškeré vyšetření , léčiva , jsem si opět musela pučit a jít do mínusu :(. Peska byla tehda doslova neštastná . Byla nevrlá ,nepříjemná , byla zavřená od rána do večera a procházky nestačily a už to bylo moc dlouho a ona chtěla ven a proběhnout se a nemohla. Stále jsem jezdila ke koním spíš smutná a se starostma.Byl to snad můj nejhroší podzim v životě. Po pár týdnech začala vykopávat do boxu při krmení , nadskakovat na ostatní koně přes zeď , kolikrát si do té nohy silně kopla a to by neměla . Člověk ale neovlivní všechno . Na vodítku venku si už i občas vyhodila a tak jsme po měsíci a pul hupsly do sedla a měli jsme dovolené krokovky v sedle, pro lepší ovladatelnost . Vyjíždí byly opravdu veselé i v kroku , občas si neodpustila nějaký pořádný „prďák“ a snad poprvé za život jsem jí měla plné ruky .Do té doby jsme ji znala jako vozítko , na kterém mi vždy plandali na volno oteže :)) .Když jsme po dvou měsících na asfaltce úmyslně na koňmi naklusali na pár metrů –na zkoušku , bylo to doslova rodeo ,ale na místě , neb jsem ji dál nepustila :D , člověk by nevěřil jak kůň dokáže na místě ve vzduchu si cválat ,aniž by se pohnul metr v před ,poskakovat , házet zadkem , musela jsem se tehda celou vyjíždku smát . Moje mimino a tááák načertěné : ))),stále hned po krokovkách chodila zpět do boxu. Po dvou měsících jsem ji po konzultaci s veterinářkou pustila do menšího výběhu , ale Peska jak zbystřila že má konečně volnost a nikde žádné vodítko, nastolila asi půl hodinu neustálého vyhazování , hrbování , kvičení ,pořád lítala a aby toho nebylo málo , když jsme odcházeli , hrazení a ohradu nám přeskočila a docválala za náma . Jak já se tehda bála !!! jestli to noha vydrží a jestli je v pohodě ..a vydržela.
Nemělo smysl ji nechávat na malém place zavřenou ,kde si může přeskakovat hrazení a tak jsme ji dali do velké ohrady s elektrikou, zatím bez koní . Napadlo hafo sněhu a já se tehda opět skoro pul hodiny kochala s fotákem v ruce a cvakala, jak ta moje černá konečně běží , konečně vyvádí , jak má šílenou radost z volnosti a jak se minimálně nekecám 20 x vyválela ve sněhu až do uplného mokra . Tehda když jsem ji viděla konečně opět bežet v ohradě , jsem se cítila zase štastná . Protože byla štastná i ona. Běhat běhala a nekulhala, ovšem noha a opuchlina zůstávala na noze neustále . Následovalo x dalších vyšetření , kvuli opuchlosti a váčku , sona , drahé rentgeny , konzultace... A přesto se nezistilo , proč tam váček je a zůstal a mě zbylo jen věřit , že i přes jeho zůstalost už kulhat nebude .
Na konci ledna jsem musela udělat tu nejtěžší věc , kterou jsem v životě ještě neudělala a přestože bych si na takovou myšlenku nedokázala nikdy předtím ani pomyslet – musela jsem Pesku prodat . Dala jsem se do hledání nových majitelů , na které jsem měla opravdu přísné měřítko .O Pesce jsem s naprostou upřímností vydala všechny informace a snažila se najít opravdu dobrý domov , kde by ji měli rádi tak jako my tady ,tak jako jsem jí měla ráda já. Přišlo mě to všechno hrozně líto , ale i kdyby byla super fungující a i na sport , neměla bych šanci SAMA utáhnout hypotéku a měsíčně byt a do toho uživit sebe a koně . A přestože sem hodně velký blázen se snama v oblacích , tohle už stopoval i moudrý mozek . Naprosto bez šancí :( . Ve vztahu se mi to tehda také rozpadalo a vypadalo to zle . Pesku už mít nemůžu . První téměř budoucí majitelé jsem nakonec zrušila , pro neideálnost pro Pesku a nakonec jsem Pesce našla užasné majitele kousek od Brna z Brťov- Jeneč . Na přepravu si nakonec budoucí majitelé vzali nejlepší dopravce i na problematické koně z Brna , shodou okolností , tentýž trpělivý pán , co mi odvážel malého a přepravu jsme zvládli bez úhony. Peska byla sice vyděšená a trochu si při zavření zakopala do vrat ,ale po rozjezdu už to bylo dobré a docestovali v pořádku . S novým stádem se velice brzo zžila a já jsem moc vděčná za informace od nové majitelky , četně foteček . Věřím že se tam Peska bude mít úžasně a když dá bůh , mohla by tam už zůstat, aby nemusela putovat zas dál . Moc bych si to přála .


3.4.2012 :Záměrně přidávám nové zprávy , které jsem se dozvěděla pomocí FB a nových přidaných přátel právě před několika dny a které mě doslova šokovaly.Proč až právě teď? Tomu se asi říká snad blbý osud :( Dozveděla jsem se od bývalých majitelů Pesky , ještě před p.Vinklárkem , že Pesku ještě před dostihovou kariérou jako mladou napadl vlčák a Peska si ve snaze utéct při skoku z ohrady způsobila ošklivou zlomeninu češky za zadní levé noze . Po této události byla zceléčena a prodána p.Vinklárkovy za symbolickou cenu 10 tis. U nového majitele se přesto pokoušeli o její zařazení na dostihy a ta ji lupli do plného tréninku , kde samozřejmě Peska nemohla podávat dobré výkony a držet se plného zdraví.Odtud poté přišli i menší další urazy. A přišla další zpráva o její přepravě a to ,že při jejich prvních naložení jim jiskřilo světlo v přepravníků a Peska si schytala díky jiskření přímo v přepravníku pár ran.Až poté se stávala "nenaložitelnou" a to zřejmě i po faktu ,že další naložení absolvovala údajně hrubě a násilně .Potom všem a zjištění že Peska opravdu nebude na dostihy ,byla využita na učení dětí a rekreaci a byla na prodej , kde jsem ji koupila já za prodejní cenu 35 tis. Závěr si můžete o všem udělat samy :(. Ted už vím ,že jsem se marně trápila a řešila to její potahování zadní nohy od prvních měsíců co jsem ji měla. Ted už vím a bohužel až TED? že ta kobyla nikdy nemohla chodit naprosto čistě. A je to opět tu , přestože jsem si zrovna já myslela že tohle to mě nikdy nepotká : "Když nemáš koně od hříbátka , kupuješ zajíce v pytli ,protože nikdy nevíš ..." . Peska byla doslova smolařkou , od malička tolik zážitků a tolik ůrazů , že bylo jasné že na dostihy už to nebude .Jen s pravdou se lidem nechtělo zřejmě ven. U mě bude mít navždy velký obdiv , že přesto všechno jí zůstala tak čistá a dobrá povaha , že na lidi nezanevřela a má lidi ráda ,snad víc než své vrstevníky koně. Doufám s velkým D , že teď už ji bude čekat jen to dobré a smůla už jí navždy opustila. Tímto chci poděkovat ze všechny nádherné chvíle sní , na které nikdy nezapomenu. Přeju ti , ať se ti sluníčko daří dobře :)

Poslední fotka :Pesinka u nových majitelů se svým novým stádem :)


DOLE NAŠE PRVNÍ VIDEO -TO JSEM PESKU MĚLA PŮL ROKU:)

Malé video - Já a Pesaggio -naše práce:)